roztroušená skleróza

Jmenuji se Petra Š. od roku 2011 mám diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. Při diagnostice mi doktor mimo jiné řekl, ať zapomenu na to, že budu mít děti, ať počítám s tím, že v budoucnu skončím na vozíku a že je nemoc neléčitelná. Se slzami v očích jsem odcházela domů. Nastaly roky neklidu, braní léků, o kterých nikdo neví, zda pomáhají či nikoliv (mimo jiné i injekční podávání léků, které způsobovaly chřipkové stavy). Léky atakám nezabránily (nefungovala mi ruka, přestávala jsem vidět, špatně jsem chodila atp.), vždy "přeléčeno" kortikoidy. Věděla jsem, že bez dětí žít nechci, do roku 2016 jsem zvládla dvojí těhotenství (obojí s přirozeným porodem) a mám dvě zdravé holčičky. V průběhu roku po porodu se mi nedařilo dobře, ataky se objevovaly častěji - opět porucha hybnosti končetin.

Rozhodla jsem se ale, že již kortikoidy nechci! V počátku mi pomohla paní, jejíž činnost je těžké popsat, prostě radí, jak tělu lépe porozumět, jak si pomoci, pomáhá odstranit bloky z minulosti atp. Vyzkoušela jsem si, že je to dřina, ale tato metoda opravdu funguje. "Sama" jsem pomohla své ruce, aby se opět dala do pořádku. Ataka ale "bohužel" ( nebo spíše "na štěstí", neb jsem konečně oslovila pana Jiráka) dala hodně zabrat noze. Noha vynechávala, pajdala jsem, tahala nohu za sebou, nemohla jsme dát nohu do "flexu", ani ji zvednout. I když to bylo děsivé a já měla opravdu strach, kortikoidy jsme prostě nechtěla. A nastal zlom!

Zavolala jsem panu Jirákovi a začaly se dít věci:

• Rozhovor po telefonu (uvedla jsem panu Jirákovi základní info o mě a mých problémech)
• Rozhovor po skype (již podrobnější informace včetně řešení jídla,)
• Pan Jirák mi poslal požadavek na krevní testy, které jsem si nechala u obvodní lékařky udělat a poté zaslala panu Jirákovi
• Nevím nyní přesně, zda-li následovalo ještě něco, ale důležité je, že po dost krátkém čase od úvodního seznámení se, jsem začala užívat CHAGU a HERICIUM

Po rozhodnutí se, že do změny a uzdravování se jdu na 100% jsem "vlítla" do spížky a vše nedobré vyhodila, ať už klasickou mouku, těstoviny, cukr, cokoliv, co jsem uznala za vhodné, že by mi mohlo škodit. Dle instrukcí od pana Jiráka jsme věděla, co již jíst nebudu a co naopak ano (strávili jsme společně i nějaký čas v obchodě s potravinami). Takže následoval nákup kvalitních lahodných pokrmů. Úmyslně jsem napsala lahodných, vše, co si připravuji a kupuji mi opravdu chutná! Žádné odtučněné náhražky, které tělu nic nedají, ale pravé kvalitní potraviny!!! No super! Stravu a "houby" jsem propojila s klidovým režimem mé psychiky i těla (při únavě je potřeba si jít odpočinout, obtížné, ale úžasné)! (všichni říkají, že si nemůžou jen tak jít odpočinout, ale můžou, protože jde o jejich zdraví, jejich tělo!!! Mám dvě malé děti, práci, velký dům, zahradu..., ale když nemůžu, tak prostě nemůžu a jdu odpočívat!) Po 14ti dnech se mi noha začala dávat do pořádku! Tělo začalo dostávat to, co potřebuje, začalo se uzdravovat. Ano, není to ze dne na den. Byla jsem hodně unavená, asi ještě mnohem více, než jsem běžně bývala. Budila jsem se unavenější, než když jsem večer usínala. Vše jsem konzultovala s panem Jirákem. A pochopila jsem, že tělo v noci prochází procesem uzdravování, takže vydá hodně moc energie, proto ráno nemá sílu. Ale teď , po roce, je to zase dobré. Nemám ještě vyhráno, to určitě ne. Brnění nohou se mi stále ozývá, bolavé ruce po námaze se ještě taky občas ozvou, nohu také nemohu zapojovat na 100%. Ale vše je bez "chemických léků" a ataky se neobjevují. Nikdo, kdo mě osobně nezná na mě diagnózu nepozná! Pokračuji a stále objevuji něco nového, co tělu pomáhá (bylinky, nápoje, doplňky od pana Jiráka). Tělo poslouchám a dopřávám mu to, o co si žádá! Ano, člověku musí "přepnout" musí chtít, musí si uvědomit, že je to pouze na něm. A to, že si s dětmi v cukrárně nedám ledovou tříšť nebo zmrzlinku nebo, že si nedám vínko neznamená, že trpím, ale že mi je konečně dobře a já zmíněné pochutiny prostě nepotřebuji a nechci!!!.